VČASNÁ LÉČBA OBEZITY – PROČ JE TAK DŮLEŽITÁ?
Danzig V.
2. interní klinika – klinika kardiologie a angiologie, 1. LF UK a VFN, Praha
Obezitou je v současné době postiženo ve světě kolem 650 milionů dospělých a je téměř jisté, že počet nemocných bude stále narůstat z důvodů stoupající prevalence dětské obezity – podle odhadů obezitou trpí celkově 380 milionů dětí. Obezita je závažné komplexní chronické onemocnění, které je nebezpečné celou řadou komplikací, které jsou standardně rozdělovány na metabolické a mechanické.
Mechanické komplikace obezity není důvod podceňovat, protože přinášejí postiženým celou řasu útrap (bolesti zad, nosných kloubů, nutnost jejich časných totálních náhrad s vyšším operačním rizikem a komplikovanou rehabilitací, otoky dolních končetin při chronické žilní insuficienci atd.), které jim snižují kvalitu života. Navíc je velkou otázkou, zdali existuje nějaká obezita, jejíž komplikace jsou „jenom“ metabolické. Z dat epidemiologických studií plyne, že i nemocní s nadváhou i obezitou, kteří v tuto chvíli mají normální lipidogram, glykemii i hodnotu krevního tlaku, jsou v následujících letech ohroženi rizikem násobně častého rozvoje těchto rizikových faktorů a následně ischemické srdeční choroby (ICHS) a postižení periferních tepen. Zdá se tedy, že jakási „metabolicky zdravá“ či aspoň „metabolicky neutrální“ obezita je spíše mýtem než skutečností.
Problematika obezity a jejích komplikací prochází napříč všemi medicínskými obory. U řady zhoubných tumorů je jejich vyšší incidence u obézních považována za zcela jednoznačnou, výskyt deprese v populaci obézních je významně zvýšen, v kardiologii krom ICHS samé je zvýšena i incidence srdečního selhání všech druhů či fibrilace síní spolu s horšími výsledky jejich ablační léčby. V angiologii se jedná krom vyššího výskytu ischemické choroby dolních končetin o častý až běžný výskyt otoků při chronické žilní insuficienci.
Úkolem lékaře, a to opět lékaře napříč všemi odbornostmi, je pokus o zábranu progrese do obezity vyšších stupňů u mladých nemocných s nadváhou a počínající obezitou. Tělesná hmotnost a body mass index mají u většiny jedinců trend k postupnému růstu, který bývá občas přerušen aspoň krátkodobými poklesy zapříčiněnými různými životními událostmi. Těchto poklesů je na místě využít formou pozitivní motivace k udržení tělesné hmotnosti a zabránění progrese do fáze, kdy se komplikace obezity stanou často ireverzibilními a nemocnému tím zkracují život a snižují jeho kvalitu a neúměrně zatěžují zdravotnický systém.
Léčba nadváhy a obezity však není jednoduchá – někdy bývá obezita označována za nejobtížněji léčitelnou chronickou nemoc. Farmakologická léčba je studována po mnoho desetiletí. V historii farmakoterapie obezity však můžeme nalézt řadu ve finále slepých cest, kdy léky, které byly účinné na pokles tělesné hmotnosti, měly závažné nežádoucí účinky kardiovaskulární. Současné užívání fenfluraminu a fenterminu vedlo k signifikantnímu zvýšení počtu regurgitačních chlopenních vad a plicní hypertenze. Z nedávnější historie nadějná látka sibutramin (originální přípravek s názvem Meridia, dostupná byla v České republice i generika) vedla při dlouhodobém podávání ke zvýšení krevního tlaku, srdeční frekvence i celkového kardiovaskulárního rizika a přípravky s touto látkou byly z rozhodnutí Evropské lékové agentury staženy z trhu.
Jednou z modernějších a velmi nadějných cest je podávání glutidů, tedy agonistů receptoru GLP-1 (Glucagon-Like Peptide-1), které vedou ke kontrole glykemie kromě stimulace inzulínové sekrece i potlačením sekrece glukagonu a zpomalením vyprazdňování žaludku, které navozuje pocit sytosti. U liraglutidu navíc byla popsána aktivace parietální mozkové kůry, která vedla k potlačení pocitu hladu. Právě liraglutid byl jako jediný z této skupiny schválen nejen jako antidiabetikum, ale i jako antiobezitikum k subkutánnímu podávání.
