MŮŽE REVASKULARIZACE PÁNEVNÍHO ŘEČIŠTĚ PŘÍZNIVĚ OVLIVNIT FUNKCE ŠTĚPŮ U PACIENTŮ PO KOMBINOVANÉ TRANSPLANTACI LEDVINY A PANKREATU? PILOTNÍ STUDIE

Fejfarová V., Girman P., Voska L., Saudek F., Neškudla T., Jarošíková R., Lánská V.

Ambulance KDVNP, Centrum diabetologie, IKEM, Praha

Kombinovaná transplantace ledviny a pankreatu (Tx L+P) je z hlediska léčby a prognózy pacientů terapeutickým výkonem, který může významným způsobem zlepšit nejen přežití pacientů, ale i kvalitu jejich života. V potransplantačním období se můžeme setkat se zhoršením funkce transplantovaných štěpů, které je nejčastěji dáno akutní nebo chronickou rejekcí. Teoreticky ovšem i zhoršení průtoků pánevním řečištěm způsobené aterosklerózou či pooperačním jizvením by mohlo negativně ovlivnit funkce transplantátů.

Cílem naší pilotní studie bylo zjistit u pacientů s diabetem dopad revaskularizace pánevního řečiště na funkce transplantovaných orgánů.

Metody: Do studie bylo zařazeno celkově 11 nemocných (průměrný věk 55,1±7,9 roku, doba od Tx L+P 102,9±71 měsíců) s postižením pánevních tepen nad cévní anastomózou štěpu, kteří absolvovali od ledna 2011 do září 2020 celkově 13 revaskularizačních výkonů (PTA ilických tepen; dva nemocní absolvovali oboustrannou PTA) pro syndrom diabetické nohy či klaudikace a kteří byli následně sledováni po dobu minimálně tří měsíců. U daných subjektů jsme sledovali vývoj funkce jednotlivých štěpů 12 měsíců před a minimálně 3, maximálně 12 měsíců po revaskularizaci. Hodnoceny byly po ipsilaterální revaskularizaci pánevních tepen nad cévní anastomózou štěpu ledviny sérové hladiny kreatinu a glomerulární filtrace (GF) dle MDRD, glykovaný hemoglobin (HbA_1c) v případě revaskularizace provedené ipsilaterálně nad cévní anastomózou štěpu pankreatu.

Výsledky: Celkově bylo provedeno 61,5 % revaskularizací levostranného pánevního řečiště blízko štěpu ledviny (8/13) a 38,5 % revaskularizací v okolí štěpu pankreatu (5/13). Dle výsledků byl naznačen u nemocných po výkonu nad cévní anastomózou štěpu ledviny trend k poklesu sérových hodnot kreatininu – celkové snížení o 16,4 % (medián hodnot – 153,8 µmol/l vs. 128,6 µmol/l; NS). Současně došlo i k mírnému vzestupu GF – celkově o 4 % (medián hodnot – 0,88 ml/s/1,73 m² vs. 0,87 ml/s/1,73 m²; NS). U příjemců pankreatu byl také nalezen trend k poklesu HbA_1c – celkově o 16,5 % (medián hodnot – HbA_1c 47 mmol/mol vs. 40,5 mmol/mol; NS). Histologické nálezy svědčící pro ischemické změny bylo možno verifikovat u 3 z 5 bioptovaných pacientů. Během sledovaného období nedošlo ke změně kombinační IS terapie či k aplikaci antirejekční léčby.

Závěrem lze shrnout, že u pacientů s postupně se zhoršující funkcí transplantovaných orgánů bychom mohli kromě rejekce pomýšlet i na možný podíl ischemických změn na orgánové dysfunkci a vždy zvážit v indikovaných případech i vyšetření magistrálních pánevních tepen.

Podpořeno NU20-01-00078