Tyto stránky jsou určeny výhradně pro odbornou zdravotnickou veřejnost


Volbou "Ano, jsem zdravotník" potvrzujete, že jste odborný zdravotnický pracovník dle zákona č. 40/1995 Sb. a současně udělujete Souhlas se zpracováním osobních údajů a Souhlas se zásadami používání cookies, které jsou pro přístup na tyto stránky nezbytné.


MenuMENU

×

Chci dostávat novinky

Aktuality

Henry Norman Bethune

30. 3. 1890 – 12. 11. 1939


 


Kanadský lékař Henry Norman Bethune je ve světové medicíně znám zejména tím, že byl prvním lékařem, který prováděl transfúze krve přímo na bojišti.

Narodil se v rodině duchovního v kanadském městě Gravenhurst v provincii Ontario. Rodina se často stěhovala, ale na letní prázdniny se vracela do jeho rodného města k jezerům, na nichž se malý Norman stal výborným plavcem a zamiloval se do okolní přírody. Chodil do škol v celé řadě měst – do vyšší školy v Owen Soundu a na univerzitu v Torontu. Na studia medicíny si musel vydělávat – roznášel noviny, pracoval jako číšník v univerzitní jídelně, ale také jako drvoštěp, topič na parníku, učitel i jako reportér v novinách.

Rok před tím, než ukončil vysokoškolská studia, vstoupila Kanada do první světové války. Norman se přihlásil jako dobrovolník do armády a odjel jako nosič raněných s polním lazaretem do Francie na frontu. Byl zde vážně raněn střepinou šrapnelu do levého stehna a příštích deset měsíců strávil ve francouzských a anglických nemocnicích, aby se poté jako válečný invalida vrátil do Kanady, kde dokončil na torontské univerzitě studia medicíny. Po promoci odmítl místo praktikanta v jedné vojenské nemocnici v Torontu a vstoupil do britského námořnictva. Sloužil až do roku 1918 jako chirurg na lodi Pegasus v hodnosti poručíka. Poté byl na vlastní žádost přeložen ke kanadskému leteckému sboru ve Francii, kde rovněž sloužil jako poručík zdravotnické služby. Když skončila první světová válka, bylo mu 28 let.

Po válce se usadil v Anglii, kde nejprve po dobu dvou let sháněl finanční prostředky nákupem uměleckých děl a starožitností ve Francii a Španělsku, které pak se ziskem prodával v Londýně. Současně začal pracovat v dětské nemocnici a později v nemocnici pro infekční choroby. Kromě chirurgie se věnoval také malířství a sochařství. Po třech letech přijal místo na jedné soukromé klinice v Londýně. V roce 1923 úspěšně složil v Edinburghu přijímací zkoušku do Královské koleje chirurgů. V témže roce se zde seznámil s dvaadvacetiletou Frances Campbell Penneyovou, jež se po návratu do Londýna stala jeho ženou.

Jak uvádějí Ted Allen a Sydney Gordon ve svém životopisném románu o doktoru Bethunovi nazvaném Meč a skalpel, na jaře roku 1924 odjeli mladí manželé do Evropy na kombinovanou svatební a studijní cestu. Připomeňme, že předmluvu k tomuto románu napsala paní Sung Čching-ling, neboli Madame Sunjatsenová, předsedkyně Čínské dobročinné společnosti a manželka prvního čínského prezidenta Sunjatsena (1866–1925). Norman Bethune poznal při této cestě v Paříži, ve Vídni a v Berlíně práci nejslavnějších evropských chirurgů. Bohužel již na této cestě docházelo vzhledem k rozdílnosti jejich povah ke stále se stupňujícím rozporům mezi novomanžely.

 

Henry Norman Bethune přibližně v roce 1922


a2024_52_obr2.jpg

Za zbytek manželčina věna odpluli do amerického Detroitu, kde si doktor Bethune otevřel soukromou ordinaci. Pacienti chodili, ale většinou byli chudí a neměli peníze. Když úspěšně vyléčil děti místních obchodníků (hokynáře, řezníka i majitele obchodu se železným zbožím a nábytkem), ti mu platili dodávkami svého zboží. Začal vypomáhat jako chirurg v městské nemocnici. Zde jej poznal jeden z nejznámějších městských praktických lékařů – Grant Martin, jenž k němu na operace začal posílat své zámožné pacienty. Brzy se doktor Bethune stal velmi zámožným lékařem, ale nepřestal obětavě léčit i chudé nemocné.

Namáhavá práce jej velmi vyčerpávala, a navíc velmi vážně onemocněl tuberkulózou. Před odjezdem do Trudeauova sanatoria se rozvedl se svou ženou, kterou vyzval k návratu do Skotska. Sanatorium vyzdobil svými nástěnnými malbami, ale také se zde doslova zakousl do studia možností chirurgické léčby tuberkulózy. Studoval zejména knihu doktora Johna Alexandera Chirurgie plicní tuberkulózy


Vynutil si na lékařích sanatoria, aby jej operovali metodou „umělého pneumotoraxu“ (zavedení vzduchu do pohrudniční dutiny mezi plicní lalok a hrudník), kterou navrhl již v roce 1831 v Liverpoolu skotský lékař John Carson a o půl století později ji obnovil italský lékař Carlo Forlanini(1847–1918). Operace se zdařila a doktor Bethune se následně z tuberkulózy vyléčil. Byl si však také vědom sociálních příčin tuberkulózy. Mimo jiné tehdy prohlásil: „Jakýkoli plán léčby tuberkulózy, který nepočítá s člověkem jako s celkem, jako s plodem svého prostředí, musí nezbytně selhat. V naší vysoce vyspělé, moderní společnosti nemůže být péče o zdraví soukromou záležitostí jedince; je to rozhodně veřejná záležitost.“

Poté nastoupil jako hrudní chirurg do Královské Viktoriiny nemocnice v Montrealu. Po dvou letech odešel do státní nemocnice pro plicní choroby v New Yorku, kde prováděl i řadu bakteriologických výzkumů. Následně se vrátil zpět do Montrealu a nastoupil jako první asistent k věhlasnému lékaři Edwardu Archibaldovi. Stal se z něj nejen vynikající chirurg, ale také vynálezce nových chirurgických nástrojů. Dokonce zde experimentoval a úspěšně nasadil k likvidaci infekce u jednoho pacienta červy. Zúčastnil se i mezinárodního kongresu fyziologů v tehdejším Leningradu (dnes Petrohrad) a navštívil zde i slavného profesora Ivana Petroviče Pavlova (1849–1936). V této době se k němu vrátila i bývalá manželka Frances.

Když vypukla občanská válka ve Španělsku, požádal jej kanadský Výbor na pomoc Španělsku, aby vedl polní ambulanci do Madridu na pomoc republikánské vládě. Váhal jen chvíli. Ve Španělsku obětavě ošetřoval tisíce raněných, ale udělal ještě mnohem více. Zřídil v Madridu transfúzní stanici, která už tehdy měla nejen dostatek ochotných dárců krve, ale odebírala krev pojízdnými jednotkami a prováděla transfúze krve přímo na bojištích. Podle jeho vzoru vybudoval podobnou transfúzní stanici v Barceloně španělský lékař Frederic Durán-Jordà (ten o svých poznatcích a zkušenostech přednášel v roce 1937 i v Praze).

Doktor Norman Bethune se po ročním působení na španělských bojištích vrátil v roce 1937, kdy jej čekalo přímo triumfální uvítání. O svých zážitcích a zkušenostech hovořil na řadě přednášek. Netrvalo to však ani rok a znovu byl osloven, zda by byl ochoten vypravit se na jiné světové bojiště. Americký Výbor na pomoc Číně jej požádal, aby se vypravil do občanské války v Číně. Na počátku roku 1938 již byl na palubě lodi Empress of Japan, směřující do Hongkongu se zásobou léků a lékařských nástrojů pro několik zdravotnických jednotek.

 

Fotografie dr. Normana Bethuneho (zcela vpravo) s dr. Richardem Brownem za jeho vojenského pobytu v Číně v roce 1938


a2024_52_obr1.jpg

Vydal se za čínskou armádou, která bojovala proti japonským okupantům. V nesmírně obtížných, doslova bojových podmínkách vytvořil skvělou vojenskou zdravotnickou službu. Nejen ošetřoval a operoval raněné a nemocné vojáky, ale také učil čínské studenty, aby mohli v jeho díle pokračovat. Založil zde síť mezinárodních mírových nemocnic a také škol. Jeho heslem v Číně bylo: „Lékaři! Jděte k raněným! Nečekejte, až přijdou za vámi!“ Vyznal se dokonale v podmínkách, strategii, taktice a terénu války a věděl tak, co je možné žádat od zdravotníků. Jeho práce byla nesmírně vyčerpávající a namáhavá.


Mrtvé tělo doktora Normana Bethuna nesli na nosítkách čínští vojáci přes hory a vesnice, kde se všude konaly smuteční slavnosti, až do jednoho údolí ve východní Šan-si. Smuteční projev přednesl čínský vůdce Mao Ce-tung (1893–1976), který napsal i předmluvu k čínskému vydání knihy V upomínku na Normana Bethuna. Památník vystavěný nad jeho hrobem zničili při protiútoku Japonci dynamitem. Za devět let poté Číňané dobyli celou oblast zpátky a vystavěli nový památník se sochou obětavého lékaře. Na kvádru z čistého bílého mramoru je velká zeměkoule. Každoročně 13. listopadu ve výroční den jeho úmrtí uctívají památku doktora Normana Bethuna v celé Číně.


                                                                                                                                                                         Josef Švejnoha