Nádorová onemocnění představují druhou nejčastější příčinu úmrtí ve vyspělých zemích. Česká republika bohužel zaujímá čelní místa ve výskytu nádorů obecně, prvenství drží v případě nádorů tlustého střeva. Muži nejčastěji umírají na rakovinu plic, následovanou nádory tlustého střeva a konečníku, časté jsou i nádory prostaty. U žen se jedná o nádory prsu, stejně jako u mužů o nádory tlustého střeva a konečníku, přibývá i nádorů plic.
Na vzniku nádorových onemocnění se podílejí faktory genetické, faktory životního prostředí a celkový životní styl. Vlivu výživy je připisováno 30–35 % všech úmrtí na rakovinu, alkoholu 5 %, nedostatku pohybové aktivity 5 %, kouření 15–30 %. Výživové faktory jsou pro nekuřáky nejsilnějším faktorem v prevenci rakoviny.
Výživa může ovlivnit proces karcinogeneze ve všech jejích fázích a to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. V případě, že hledáme přímou souvislost mezi jednotlivou skupinou potravin a nádory nebo mezi určitým charakterem stravování a rizikem nádorových onemocnění, málokdy najdeme jednoznačný vztah. Vždy je nutné chápat vliv výživy v kontextu celkového životního stylu a zahrnout i pohybovou aktivitu, nekuřáctví, umírněnou konzumaci alkoholu, apod. Také zatím nejsou zcela přesvědčivé důkazy o tom, že by nějaká dieta nebo způsob stravování jednoznačně dokázaly zabránit vzniku nádorových onemocnění nebo je vyléčit.
Za vysoce ochranný faktor je považován dostatečný příjem zeleniny a ovoce, kde je známý pozitivní vliv antioxidantů (př. vitamin A, C, karotenoidy, vitamin E, selen, zinek) a fytochemikálií. Antikancerogenní účinky jsou připisovány také zelenému čaji a kávě. Diskutován je protektivní vliv vlákniny, vitaminu D a vápníku, výsledky studií však nejsou jednoznačné.
Nejvýznamnějším rizikovým faktorem ve stravě je jednoznačně alkohol, konzumace červeného masa a uzenin, nadměrný příjem soli a celkově strava vedoucí ke vzniku nadváhy a obezity. Vedle jednotlivých rizikových nutričních faktorů se při vzniku nádorů jako karcinogeny uplatňují i produkty plísní (tzv. mykotoxiny, např. ochratoxin, aflatoxiny) a některé přírodní pesticidy produkované rostlinami na ochranu před houbami a hmyzem. Jako silné karcinogeny mohou působit látky vznikající v potravinách v průběhu nešetrné tepelné úpravy.
Tab. 1: Pozitivní a negativní faktory vzniku nádorových onemocnění
Konzumace alkoholu je dávána do souvislosti především s nádory dutiny ústní a faryngu, laryngu, jícnu a jater. U těchto nádorů se riziko výrazně potencuje kombinací s kouřením. U některých typů nádorů (např. nádorů prsu) se riziko významně zvyšuje již při velmi nízké úrovni konzumace alkoholu, např. již příjem 20 g etanolu denně zvyšuje riziko o 25–30 %.
Předpokládaný mechanismus účinku alkoholu je různorodý, zahrnuje jak přímý efekt (změna propustnosti a metabolismu karcinogenů, tvorbu volných radikálů, inhibici reparačních enzymů) na specifické cílové tkáně či orgány, tak nepřímý efekt systémový (změny jaterních funkcí, změny hladin estrogenů, případně některé výživové nedostatky, u alkoholiků bývá častá kachexie, nedostatek vitaminů B skupiny apod.). Doporučení pro konzumaci jsou z pohledu nádorových onemocnění přísná, konzumace alkoholu se nedoporučuje vůbec; popř. by příjem neměl překročit dvě dávky alkoholu/den pro muže a 1 dávku/den pro ženy. Nezapomínejme, že nádorové riziko zvyšuje jakýkoliv alkoholický nápoj.
Studie ukazují, že výskyt nádorů v dospělosti je významně ovlivněn tělesnou hmotností, výživovými zvyklostmi a výší fyzické aktivity již v dětství a dospívání. Vysoká hodnota BMI zvyšuje riziko řady nádorů, nejprokazatelněji v případě karcinomu endometria, prsu, prostaty, ledvin, žlučníku a tlustého střeva a konečníku. Mechanismy vlivu obezity jsou různé, významnou úlohu sehrává sama tuková tkáň (zejména tuk v oblasti břicha; tzv. abdominální typ obezity), která je velmi metabolicky aktivní. Její zmnožení bývá spojeno s vysokou hladinou inzulínu (hyperinzulinemie), inzulinorezistencí a chronickým zánětem. Hyperinzulinemie může cestou IGF (insulin-like growth factors; inzulinový růstový faktor, působek produkovaný tukovou tkání) významně zasahovat do procesu buněčné proliferace. V karcinogenezi se uplatňují i zvýšené hladiny leptinu, PAI-1 (plasminogen activator inhibitor 1; aktivátoru plazminogenu 1) a pohlavních hormonů. V případě nádorů prsu sehrává úlohu zvýšená tvorba estrogenů v tukové tkáni. Obézní lidé jsou také více ohroženi relapsem nádorového onemocnění a zvýšeným výskytem komplikací po operaci, jako je zhoršené hojení ran, lymfedém nebo diabetes mellitus. Z hlediska prevence nádorových onemocnění bychom měli usilovat o udržení normálního rozmezí body mass indexu (BMI; 18,5–25 kg/m2) v průběhu celé dospělosti, přičemž celkový váhový přírůstek během dospělosti by neměl být větší než 5 kg.
Před několika lety byl považován nadměrný příjem tuků za přímý rizikový faktor pro vznik nádorů prsu, tlustého střeva a konečníku. Současné poznatky nepotvrzují přímý vliv vyššího příjmu tuků v dietě, ale tuky zcela jistě důležitou úlohu sehrávají. Příjem vysokotučných potravin vede k obezitě, prokázaným rizikovým faktorem je pak příjem nasycených mastných kyselin z uzenin a tučného masa. Tučné potraviny jsou zároveň chudé na vlákninu, neobsahují ani ochranné látky, jako je tomu u ovoce a zeleniny, často však obsahují velký podíl soli a konzervačních látek.
Velké karcinogenní riziko představuje především tzv. sekundárně zpracované maso, tj. uzeniny, uzené a grilované maso. Zde je prokázán vztah k rakovině tlustého střeva, konečníku, pankreatu a prostaty. Mechanismy, kterým maso může přispívat ke vzniku nádorů, jsou různé. Úlohu sehrávají dusičnany a dusitany používané při výrobě masných výrobků, v mase obsažené železo (hem) a sekundární žlučové kyseliny. Rizikovost dusitanů a dusičnanů spočívá v tom, že z nich mohou vznikat karcinogenní nitrosaminy, které poškozují DNA. Železo může ve střevě vytvářet volné kyslíkové radikály. Tuk v mase zvyšuje koncentraci sekundárních žlučových kyselin ve stolici, přičemž sekundární žlučové kyseliny mohou být karcinogenní nebo účinkovat jako promotory karcinogeneze.
V prevenci je proto vhodné výrazně omezit konzumaci uzenin a nejíst maso vícekrát než jednou denně. Při výběru masa by vždy mělo mít přednost libové maso a velikost porce červeného masa by neměla překročit 80 g. Maso lze úspěšně nahrazovat rybami a luštěninami. Ryby obsahují dobře stavitelné bílkoviny, mívají obecně méně tuku a jsou výborným zdrojem prospěšných nenasycených mastných kyselin řady n-3. Pro omezení příjmu nasycených tuků a navýšení příjmu více nenasycených mastných kyselin, je vhodné často zařazovat ořechy, semena a různé druhy rostlinných olejů (olej lněný, konopný, z vlašských ořechů…).
Z hlediska možné karcinogenity je nutné věnovat pozornost nejen výběru masa, ale i tepelné úpravě. Rizikové je především grilování, smažení a další způsoby tepelné úpravy za vysokých teplot. Grilované maso zvyšuje riziko vzniku adenomů tlustého střeva a rakoviny žaludku, smažené maso souvisí s karcinomem plic. Při vystavení potraviny vysokým teplotám dochází k oxidaci tuku, změnám v bílkovinách a k tvorbě mutagenních a karcinogenních látek, především polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU) a heterocyklických aminů (HCA). Obsah PAU a HCA velmi závisí na obsahu tuku v připravované potravině. Platí, že čím je potravina tučnější, tím větší je produkce PAU. Nejvyšší obsah PAU a HCA je v „přípečcích“. Čím více tmavé šťávy z masa zkonzumujeme, tím více těchto látek přijmeme. Riziko vzniku těchto látek také zvyšuje použití nekvalitního dřevěného uhlí nebo smolného dřeva a tučné maso. Škodliviny vznikají při grilování rozkladem tuku, který odkapává z masa na rozžhavené uhlí. Vzniklé spaliny jsou teplým vzduchem opět vyneseny na grilovanou potravinu. Důležité je i zabránit odkapávání tuku na rozžhavené uhlí užitím speciálních grilovacích tácků.
Nadměrný příjem soli může souviset s rizikem vzniku karcinomu žaludku.
Důkazy o tom, že by příjem proteinu, ať již celkového nebo děleného podle rostlinného a živočišného původu, zvyšovalo či naopak snižovalo riziko onkologického onemocnění, chybí. Některé korelační studie sice přisuzují živočišným bílkovinám zvýšení rizika vzniku nádorů prsu, ale efekt je zřejmě zprostředkován jinými látkami, které živočišné bílkoviny ve stravě doprovázejí.
V případě sacharidů může negativně působit akrylamid, který vzniká při tepelné úpravě brambor a obilí. Vzniká tzv. Maillardovou reakcí (zodpovědná za chuť propečených potravin) a jeho vysoká koncentrace bývá hlavně v perníku, tmavých sušenkách a chipsech.
Z možné karcinogenity jsou zejména laickou veřejností podezírána náhradní sladidla. Všechna používaná náhradní sladidla jsou schválena a při běžné konzumaci nejsou nijak nebezpečná.
Do skupiny sacharidů je řazena také vláknina. Pozitivní vliv dostatečného příjmu vlákniny (denní doporučená dávka pro dospělého člověka je 25–30 g) je nepopiratelný (sytící efekt, ovlivnění nadváhy a obezity, zažívání, stabilnější hladina krevního cukru, atd.), ale v případě prevence nádorových onemocnění nejsou závěry jednoznačné. Přesto potraviny bohaté na vlákninu (celozrnné pečivo, celozrnný chléb, ovesné a jiné vločky, otruby, zelenina, ovoce, luštěniny) pomáhají snižovat příjem nevhodných potravin (tučné potraviny obecně, maso a uzeniny, sladkosti a jiné zdroje jednoduchých sacharidů). Ovoce a zelenina jsou navíc výborným zdrojem vitaminů, minerálních látek a fytochemikálií.
Antikancerogenně působící látky v ovoci a zelenině jsou představovány antioxidanty (vitamin A, vitamin E, selen) a fytochemikáliemi. Pravidelná a dostatečná konzumace ovoce a zeleniny snižuje riziko vzniku rakoviny žaludku, tlustého střeva a konečníku a jícnu. V případě karcinomu prsu se ukazuje, že pravidelný příjem ovoce a zeleniny může snížit riziko o 15 až 60 %, vitamin E snižuje riziko vzniku karcinomu prostaty o 40 %. Suplementace vitaminy a minerálními látkami se však jeví jako neúčinná, v některých případech až škodlivá. Například podávání multivitamínových přípravků zvyšuje riziko karcinomu prostaty, podávání vysokých dávek betakarotenu kuřákům nebo alkoholikům zvyšovalo riziko vzniku bronchogenního karcinomu, jelikož betakaroten může působit prooxidačně.
Tab. 2: Fytochemikálie v ovoci a zelenině
Předběžné výsledky epidemiologických studií ukazují na protektivní působení vápníku, zejména z mléčných výrobků, a vitaminu D. Některé studie ukazují na vztah mezi vyšší hladinou 25-hydroxyvitaminu D (25 (OH)D) a nižší incidencí nádorů tlustého střeva, prsu, ledvin a pankreatu. Vyšší příjem vápníku z mléčných výrobků je asociován s nižším rizikem kolorektálního karcinomu. Na druhou stranu vysoká konzumace mléčných výrobků vede k aktivaci IGF-1, což je potenciální mitogen a tedy i potenciální rizikový faktor. Také u některých agresivních forem nádorů prostaty byla prokázána pozitivní korelace mezi vznikem těchto nádorů a zvýšenou spotřebou mléčných výrobků nebo suplementace vápníkem. Vzhledem k tomu, že výsledky studií jsou nejednoznačné a vzájemné souvislosti nejsou dosud zcela jasné, nejsou mléčné výrobky a vitamin D zakomponovány mezi prokázané ochranné výživové faktory.
Dříve byly publikovány studie, prokazující vztah mezi konzumací kávy a rakovinou močového měchýře, vaječníků a pankreatu. Tato obava byla později vyvrácena a dnes se ukazuje, že diterpeny z kávy a čaje snižují riziko vzniku kolorektálního karcinomu. Diterpeny přímo brání působení kancerogenů (př. aflatoxinů, nitrosaminů) tím, že pomáhají v játrech transformovat cizorodé látky. V kávě a zeleném čaji je také celé spektrum antioxidačně působících látek.
V řadě potravin rostlinného původu se nacházejí látky podobné ženským pohlavním hormonům (estrogenům), tzv. fytoesterogeny. V současnosti se rozlišují čtyři skupiny fytoestrogenů.
Tab. 3: Významné fytoestrogeny a jejich potravní zdroje
Ve studiích je zvažován pozitivní vliv dostatečného příjmu sóji a nižšího rizika některých typů nádorů, především karcinomu prsu. V Japonsku, kde ve stravě přijímají asi 20–25 mg isoflavonů denně, je u žen podstatně nižší výskyt rakoviny prsu, osteoporózy a kardiovaskulárních onemocnění, v porovnání s ženskou populací Evropy a Ameriky, kde průměrný denní příjem isoflavonů činí 1 mg. Komerčně vyráběné přípravky s obsahem fytoestrogenů zpravidla nedosahují účinnosti fytoesterogenů přirozeně se vyskytujících v produktech ze sóji (př. tofu, sojová náhrada mléka).
Kontroverzní je cílené podávání sóji ženám s diagnostikovaným hormon-senzitivním nádorem (například nádory prsu, endometria) nebo postmenopauzálním ženám. Oproti tomu může sója působit pozitivně u mužů s karcinomem prostaty, který také patří mezi hormon-senzitivní nádory. Karcinom prostaty je nádor řízený testosteronem a estrogeny/fytoestrogeny mohou působit jako jeho agonisté.
1. Mahan, K., Raymond, J. L., Escott-Stump, S. Krauseʾs food & the nutrition care process. Elsevier, 2012.
2. Prugar, J. et al. Kvalita rostlinných produktů na prahu 3. tisíciletí. Praha: VÚPS, 2008.
Publikováno v časopise Sestra v diabetologii 4/2014.
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
