Dětství je obdobím vytváření stravovacích návyků, které jedince provázejí mnohdy celý život a v dospělosti se obtížně mění. Příkladem může být dětská obezita – podle studií se ukazuje, že obézní dítě se velmi často stává také obézním dospělým. Vhodné stravovací návyky vytvořené v dětství představují účinnou prevenci řady zdravotních problémů, jako je chudokrevnost, nadváha nebo obezita, poruchy příjmu potravy, podvýživa nebo zubní kaz. V dlouhodobějším pohledu se jedná o nemoci srdce a cév, diabetes, osteoporózu, některá nádorová onemocnění (př. nádory prsu, vaječníků, tlustého střeva, jícnu). Výživa v jednotlivých obdobích života má svá specifika, jejichž hlavní principy je vhodné znát především z hlediska správného utváření jídelního chování a zajištění všech nutričních potřeb.
Podobně jako u dospělé populace vykazuje jídelníček mnohých dětí jisté nedostatky. Zpravidla se jedná o neadekvátní příjem energie (jak ve smyslu nadměrného, tak nízkého energetického příjmu), nadbytečný příjem nasycených tuků, soli, cukru ze sladkostí a slazených nápojů, nízkou spotřebu čerstvého ovoce a zeleniny, luštěnin a ryb. Díky těmto nedostatkům mají české děti mnohdy nedostatek vlákniny, jódu, železa, vitaminu D, vápníku, nenasycených mastných kyselin (hlavně řady n-3) a vitaminu C.
Ve výživě dětí školního věku a adolescentů můžeme pozorovat také řadu nevhodných stravovacích návyků. Jedná se především o nepravidelný jídelní režim, malou pestrost, nedostatečný resp. nevhodný výběr tekutin, dietování (experimentování s dietami, často po vzoru matek), vynechávání jídel (zejména snídaní, obědů a/nebo svačin) a přejídání se. Uvedené nedostatky spolu s nízkou pohybovou aktivitou představují jednu z nejvýznamnějších příčin dětské obezity.
Pravidelný jídelní režim, rozložený ideálně do 5–6 denních porcí, sehrává ve výživě dětí stěžejní úlohu. Je nejen jedním z preventivních faktorů vzniku nadváhy a obezity, ale významně přispívá k plnění všech denních doporučených dávek energie a mikronutrientů. Z tohoto pohledu mají ve výživě dětí důležitou úlohu svačiny. Například odpolední svačina je důležitá jak z hlediska zajištění dostatečného příjmu energie pro mnohdy náročné odpolední aktivity, tak případného večerního přejídání (dítě se potřebuje „dojíst“). Pro představu – optimálně složená dopolední svačina by se měla skládat z jednoho kusu ovoce nebo zeleniny, porce bílkoviny a zdroje komplexních sacharidů, odpolední svačina může mít podobnou skladbu, bílkovina by měla být přednostně zastoupena ve formě mléčného výrobku. Jestliže dítě jednu ze svačin vynechá (může se jednat např. o 150 g pomeranče, 1 ks housky s máslem a 30 g tvrdého sýra), přichází o 1 321 kJ, 15 g bílkovin, 11 g tuků, 45 g sacharidů, 335 mg vápníku a 6,5 g vlákniny. Pokud nesní ani odpolední svačinu (např. 200 ml jogurtu a 100 g jahod), přichází o dalších 912 kJ, 8 g bílkovin, 9 g tuku, 22 g sacharidů a dalších 389 mg vápníku. Dítě pak již nemá šanci doporučený příjem řady nutričních látek splnit, pouze za předpokladu, že se večer přejí. Bohužel děti, zejména staršího školního věku, řeší situaci po svém a posvačí sáček chipsů se sladkým nápojem. Taková svačinka (70 g chipsy, 500 ml nápoj typu Fanta) sice bohatě vynahradí energetický příjem (2 423 kJ), ale po stránce výživové kvality logicky značně pokulhává. Např. příjem bílkovin činí pouze 4 g, příjem vápníku 65 mg. U dětí staršího školního věku je časté vynechávání obědů, většinou z důvodu, že to již není cool nebo protože nemají čas. Přitom oběd hradí až 25 % celkového energetického příjmu, jehož deficit se po nutriční stránce velmi obtížně nahrazuje.
Vyvážené stravě je nezbytné se věnovat již v období těhotenství, protože poslední studie ukazují, že již prenatálně lze ovlivnit riziko vzniku nemocí v dospělém věku (například hypertenze, obezity). Největší tzv. okno příležitosti, tj. období, kdy je účinek výživy nejsilnější a nejtrvalejší, nastává během prvních 1 000 dnů života – od početí do batolecího věku. Výživa v časném věku může pozitivně naprogramovat fyziologii dítěte (např. imunitní systém, funkci mozku, metabolismus), jeho chování (např. stravovací návyky a chuťové preference) a stát se tak dlouhodobým přínosem pro jeho zdraví.
Nejsilnějším prediktorem pro přijetí potraviny dítětem jsou jeho potravinové preference. Vývoj potravinových preferencí začíná již prenatálně a vyvíjí se v průběhu celého života. Je ovlivněn faktory genetickými, evolučními, kulturními i osobní zkušeností.
Chutě jsou přenášeny k plodu již v těhotenství a následně se dítě setkává s různými chuťovými vjemy prostřednictvím mateřského mléka. V podstatě to, jak se matka stravuje, určuje vývoj potravinových preferencí dítěte v pozdějším věku a rozhoduje o míře přijetí/nepřijetí určité potraviny.
Dítě nejlépe přivyká sladké chuti (mateřské mléko je sladké), kterou má již od narození spojenou s pocitem bezpečí a blízkostí matky. Oproti tomu je dětmi odmítána chuť hořká a často také kyselá. Averze vůči hořké chuti je podmíněna geneticky a je signálem pro potenciální nutriční nebezpečí, neboť upozorňuje na jedovaté nebo jinak škodlivé látky v potravinách.
Chuť na slané potraviny se vyvíjí až po narození. Zkušenost kojenců s množstvím soli v potravinách může ovlivňovat jejich preference soli v pozdějším věku. To je také jeden z důvodů, proč se nedoporučuje kojencům pokrmy dosolovat nebo doslazovat. Zajímavé je, že chuť na slané potraviny se může měnit v situacích, kdy je organismus vystaven nedostatku sodíku. V těchto případech se obliba slané chuti posouvá na úroveň takové slanosti, která je za běžných okolností vnímána negativně.
Potravinové preference jsou v následujícím časovém období ovlivněny různými mechanismy, mezi něž se řadí opakovaná expozice dané potravině, vzhled, barva a chuť pokrmu a vliv sociálního prostředí. Udává se, že aby člověk přijal jídlo za své, musí jej alespoň 10× ochutnat. Odmítání nových potravin dětmi je zcela fyziologické, hovoří se o tzv. neofobii (strachu z nového). Primární funkcí neofobie je ochrana před potencionálně škodlivými potravinami.
Jestliže má dítě určitý pokrm spojen s nemocí, hádkami rodičů, trestem, vytváří si vůči němu averzi. Odmítání může přetrvat celý život. Aby dítě novou potravinu lépe přijalo, lze využít psychologických poznatků o barvách. Předškolní děti mají ve velké oblibě červenou, oranžovou a žlutou barvu, v pozdějším věku se spektrum rozšiřuje. Malé děti také ocení, pokud má jídlo nápadité tvary a různé velikosti (chléb se sýrem vykrajovaný do tvarů srdíček, zvířátek, z proužku červené papriky můžete vytvořit úsměv na šunkové tváři panáčka atd.). Dalším důležitým faktorem je dávat dítěti na výběr z několika možností. Dítě se tak podílí na stavbě jídelníčku a může uplatnit svou svobodnou vůli. Navíc nemá pocit, že je k něčemu nuceno. Výběr se ale má týkat potravin ze stejné potravinové skupiny. To znamená, že si dítě může samo rozhodnout, zda chce pomeranč nebo jablko, nikoli sušenku namísto nabízeného jablka.
Děti také mnohem raději jedí jídla, na jejichž přípravě se aktivně podílejí. Mohou pomáhat s omýváním ovoce a zeleniny, připravit ingredience, starší děti si mohou samy připravit koktejl z mléka a ovoce.
K přijetí nových potravin samozřejmě napomůže vlastní příklad, trpělivost a klidný přístup. Doporučováno je také přidat novou potravinu k již známé a nabízet pouze malé množství.
Definovat pojem „jídelní chování“ je značně obtížné, jelikož se jedná o velmi komplexní fenomén. Dle doc. PhDr. Slávky Fraňkové jídelní chování zahrnuje následující prvky a úkony:
Ve vývoji jídelního chování se uplatňují především vlivy rodinného a sociálního prostředí, zejména mateřské školy a školního stravování. Analýza jídelního chování jedince může být užitečným nástrojem napomáhajícím k odhalení symptomů mentální anorexie nebo jiných nutričních problémů či poruch chování. Přístup dítěte k jídlu je cenný i pro pedagogy, jelikož do značné míry vypovídá o osobnosti dítěte.
Rodinné prostředí sehrává významnou úlohu ve formování stravovacích návyků. Mnoho vzorců chování si děti vytváření už v prvních letech života a přebírají je od svých rodičů a sourozenců. Důležité je, že tyto návyky přetrvávají i v dalších obdobích života.
Jídlo je od útlého dětství zdrojem uspokojení jedné ze základních potřeb. Je to i způsob, jak si navozovat příjemné pocity, má i komunikační a společenský charakter. Navzdory dnešní uspěchané době je dobré si najít čas alespoň na rodinné večeře, víkendové snídaně, nedělní a sváteční obědy. Tyto okamžiky by měly být rituálem, na který bude dítě rádo vzpomínat a hlavně – ochotně předávat tento zvyk dalším generacím. Nezbytnou součástí výchovy ke zdravému stravování je kultura stolování. Zde je opět prostor pro dítě, které jistě rádo pomůže s prostíráním.
Vedle skladby jídelníčku je důležité vést děti k tomu, že je správné jíst v klidu, u stolu a nevěnovat se při jídle jiným činnostem. U stolu není vhodné řešit rodinné nebo osobní problémy a dítě nekárat např. za to, že přes den zlobilo. Dítě by mělo mít na jídlo dostatek času a nemělo by být nuceno za každou cenu sníst celou porci. Nevhodné je zavádět systém odměn za to, že sní vše, co mu bylo předloženo. Na druhou stranu, přílišná přísnost a kontrola ze strany rodičů může být také na škodu. Děti, které jsou vystavené nadměrné rodičovské kontrole, následně více inklinují k preferování tučných, kalorických pokrmů a nejsou schopné adekvátně regulovat svůj příjem potravy.
Významným faktorem, který má vliv na utváření stravovacích a pohybových návyků dětí, je vzdělání a socioekonomický status rodičů. Za jeden z hlavních rizikových vlivů ve vývoji stravovacích zvyklostí je považována nižší vzdělanost rodičů a jejich nižší příjem. Značnou úlohu sehrává i prostředí, ve městě je mnohem větší možnost nákupu vhodných potravin. Mnohé vesnice mají jen jeden obchod s omezeným sortimentem, plusem proti městům je však možnost pěstovat vlastní plodiny nebo chovat zvířata.
Silný vliv na vytváření stravovacích návyků má především mateřská škola. Nové prostředí, osobnost pedagoga a přítomnost vrstevníků významně ovlivňují postoje dětí ke stravování a jsou důležité pro jeho kognitivní, sociální i emoční vývoj.
Reklama je mocným prostředkem, který výrazně ovlivňuje nejen výběr potravin u dětí a mládeže, ale velmi silně působí i na jejich sebevnímání. V televizi, časopisech jsme neustále konfrontováni s jakýmsi ideálem krásy. Současný ideál krásy je spojován se štíhlostí, dokonalostí těla. Přitom zapomínáme, že se většinou díváme na upravené fotografie, na kterých má modelka nejen dokonalou postavu, ale i bezvadnou pleť, super bílé zuby atd. Kdybychom ji viděli v reálu, možná bychom ji nepoznali. Pro starší školáky a dospívající je vzhled středobodem jejich žití a usilovná snaha přiblížit se ideálu krásy může být zdrojem mnoha potíží. Dívky drží diety, chlapci pijí proteinové nápoje, smazává se měřítko, co je vlastně normální.
Reklamní průmysl je obrovský byznys, s velmi dobře propracovanými psychologickými tahy. Příkladem jsou restaurace fast food. Jejich interiér bývá velmi atraktivní, vše je barevné, zaměřené na děti, šťastnou rodinu, kamarády. Oblíbenost je umocňována možnostmi zde slavit narozeniny, děti dostávají při zakoupení pokrmu dárečky. To, že jsou pokrmy fastfoodového typu ve většině případů připravované smažením, obsahují velké množství nasycených tuků, cukrů a jsou chudá na vlákninu, někteří rodiče, natož pak jejich děti, neřeší.
Dalším příkladem jsou reklamy na jídlo. Většina reklam bohužel propaguje sladká (čokolády, sušenky, oplatky, dětské snacky), slaná (chipsy), tučná jídla a slazené nápoje. Moc reklamy spočívá v tom, že v nás vzbouzí pocit, že přesně tento výrobek je tím pravým klíčem ke štěstí, dokonalosti, jedině s ním se stanu oblíbeným, zdravým. Odolat reklamě vyžaduje silnou osobnost, přemýšlení a znalosti.
Dětská výživa ve všech věkových kategoriích by měla být pestrá a vyvážená. Pro dotvoření stravovacích návyků je stěžejní předškolní věk, vytvořené averze nebo preference jsou již velmi ustálené. Velkou úlohu hraje učení nápodobou, vzor rodičů, sourozenců a vrstevnických skupin (vrstevníci mají velký vliv zejména u školních dětí).
První rok života
Jak již bylo zmíněno, význam výživy je nejsilnější v tzv. oknu příležitosti, které nastává okamžikem početí a trvá do dvou let věku dítěte. V souvislosti s ním se v poslední době změnil pohled na výživu těhotných žen (žena v těhotenství nemá jíst za dva, ale dvakrát lépe), změnila se i doporučení týkající se zavádění příkrmů. Příkrmy by neměly být podávány dříve, než v ukončeném 4. měsíci věku, ale neměly by být odkládány déle než do 6. měsíce věku. Do jídelníčku mohou být zařazovány i potraviny považované za alergizující – lepek, citrusy, ryby. Již v tomto období by se měly budovat správné stravovací návyky, tj. krmit dítě v klidu, v židličce, nenechat jej během jídla pobíhat. Důležité je respektovat přirozené signály sytosti a hladu – dítě do jídla nenutit, netrvat ani na bezpodmínečném dojídání porce. Na druhu stranu neustupovat – když dítě například odmítne polévku, nedávat mu sušenku. V tomto věku bývá problematický příjem železa a kyseliny listové, proto je třeba zařazovat potraviny bohaté na železo a kyselinu listovou. Oproti pozdějšímu vývojovému období značnou část energetického příjmu pokrývají tuky, zvlášť vysoká je potřeba esenciálních mastných kyselin řady n-6 a n-3. Jejich nedostatek může způsobovat/zhoršovat ekzémy, zvyšovat náchylnost k infekcím či způsobovat růstovou retardaci.
Předškolní věk
Období předškolního věku je rozhodujícím obdobím pro vytvoření stravovacích návyků. Je to také doba, kdy je vhodné učit dítě výživě, aby umělo rozpoznávat a vyjmenovávat jednotlivé skupiny potravin a co do nich patří, učit je, odkud jídlo pochází a mluvit o tom, které jídlo je zdravé a které ne a proč. Nejlepší je spojit teorii s praxí a zapojovat dítě do přípravy jídel, chodit s ním nakupovat potraviny a nechat jej pomáhat například s prostíráním nebo omýváním zeleniny.
Oproti batolecímu období je snížen příjem tuků na 30 % z celkového energetického příjmu, zvyšuje se však podíl sacharidů. Problematický bývá příjem bílkovin, jejichž nadbytek i nedostatek má svá rizika. Nedostatek bílkovin může vést k poruchám růstu i snížení mentálních funkcí, nadbytečný příjem bývá spojen s nežádoucím vysokým příjmem nasycených mastných kyselin a vyššími ztrátami vápníku ledvinami.
Mladší školní věk (6.–10. rok)
Mladší školní věk je obdobím pozvolného růstu, naproti tomu zaznamenáváme rychlý rozvoj intelektuálních, sociálních a emočních funkcí. Tento věk může být rizikový z hlediska formování a akceptování zásad správné výživy. Rodina a její vliv je zejména u mladších dětí stěžejní, rodiče rozhodují o druhu a množství potravin a jídel, jsou příkladem svým dětem.
Starší školní věk (11.–15. let) a adolescence (17.–20. let)
V této době zaznamenáváme výrazné zrychlení růstu, proto musí výživa pokrývat zvýšené nároky na přívod živin. Je to také stěžejní věk pro rozvoj kostry. Typickým rysem je velká rezistence k výživovým doporučením, dospívající mají vlastní rozum. Zároveň se již konfrontují se svým okolím, vzhled a mínění vrstevníků se stává stěžejní. Jde tedy o velmi citlivé období, kdy nevhodné poznámky nebo necitlivé jednání může stát v pozadí poruch příjmu potravy nebo držení nesmyslných diet spojených s jo-jo efektem.
Velkým problémem je dietování, úmyslné omezování se v jídle a odmítání některých potravin, zpravidla s cílem přiblížit se současnému ideálu krásy, kterým je mnohdy až přehnaná štíhlost. V průběhu celého dospívání (tj. puberty a adolescence) se zvýší hmotnost dívek v průměru o 23,8 kg, chlapci přiberou průměrně 23,7 kg. Poměrně rychlý vzestup hmotnosti mohou zejména dívky chápat negativně, přičemž nespokojenost s vlastním tělem a celkovým vzhledem často vede k experimentování s dietami, užívání různých „hubnoucích“ přípravků, projímadel. Důsledkem je zpomalení růstu a vývoje nebo dokonce vznik některé z poruch příjmu potravy.
Pro toto věkové období bývá typická zvyšující se konzumace kávy, sladkostí, slaných potravin, tuků s převahou nasycených mastných kyselin, pití slazených a energetických nápojů, preference fast foodu a přivykání ostrým, kyselým, hořkým a dráždivým jídlům.
U některých dospívajících se zvyšuje zájem o různé alternativní směry ve výživě. Tato tendence bývá odrazem touhy dospívajícího po nezávislosti, snaze patřit do určité skupiny, vyhranit se vůči rodičovské autoritě (nechci být jako ty, nechci jíst jako ty). Vzhledem k často nízké nutriční gramotnosti nebývá skladba stravy při dodržování některého z alternativních směrů dobrá. Příkladem je tzv. americká forma vegetariánství, která se vyskytuje mezi mladými lidmi; jedinci sice omezí konzumaci masa, ale jejich stravu tvoří převážně potraviny rychlého občerstvení, pizza, cola a cukrovinky.
Znalost vývojových zákonitostí a procesů jídelního chování napomáhá maximálně využít zvýšené citlivosti dětí k přijímání nových potravin a osvojování správných stravovacích návyků. Stejně tak je důležité mít povědomí o specifických potřebách a požadavcích jednotlivých věkových období, aby nedocházelo k nutričním deficitům a aby byly včas rozpoznány příznaky poruch příjmu potravy.
1. Pařízková, J., Lisá, L. et al. Obezita v dětství a dospívání. Praha: Galén, 2007.
2. Brázdová, M. Srovnání potravinových preferencí obézních a normosthenických dětí. Diplomová práce. Brno, 2016. (online: https://is.muni.cz/th/wmpea/Diplomova_prace_final.pdf) [cit. 13. 9. 2021]
3. Šulcová. S. Jídelní zvyky a vztah k jídlu v adolescenci. Diplomová práce. Brno, 2017. (online: https://is.muni.cz/th/iidn5/?lang=en) [cit. 13. 9. 2021]
4. Hlavatá, K. Metodika výživy pro pedagogy a vychovatele základních škol v oblasti výživa člověka. Pro potřeby projektu Fandíme zdraví, 2016–2017. (online: https://www.vimcojim.cz/files/fandime%20zdravi/Metodiky/FZ%20Metodika%20VYZIVA.pdf) [cit. 13. 9. 2021]
5. Hadravová, J. Specifika výživového chování dětí předškolního věku. Bakalářská práce. Brno, 2020. (online: https://is.muni.cz/th/gdhov/Bakalarska_prace-_Jolana_Hadravova.pdf) [cit. 13. 9. 2021]
6. Pražský, B. Faktory formující stravovací návyky předškoláků. Zdravi.euro.cz, 2013. (online: https://zdravi.euro.cz/clanek/sestra/faktory-formujici-stravovaci-navyky-predskolaku-473281) [cit. 13. 9. 2021]
7. Mennella, J. A., Pepino, M. Y., Reed, D. R. Genetic and environmental determinants of bitter perception and sweet preferences. Pediatrics 115, 2: e216–e222, 2005.
8. Fraňková, S., Odehnal, J., Pařízková, J. Výživa a vývoj osobnosti dítěte. Praha: HZ Editio, 2001.
Publikováno v časopise Kazuistiky v diabetologii 4/2021.
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
