STANDARDNÍ DUPLEXNÍ ULTRASONOGRAFIE – NE OBVYKLE VYŠETŘOVANÉ LOKALITY ČI STRUKTURY
Hnátková G.
Angiocor s.r.o., Zlín
Úvod: V rámci standardního vyšetření duplexní ultrasonografií povrchového žilního systému se v drtivé většině případů vyšetřující soustředí na anatomické a funkční poměry v safenofemorální junkci (SFJ) a sleduje reflux do vena saphena magna (VSM), případně do vena saphena magna accesoria anterior. Tato pozornost je logická, neboť v rámci těchto anatomických struktur je tvorba varikozit nejčastější. Poměrně malá pozornost je však věnována safenopopliteální junkci (SPJ), anatomickým poměrům a refluxu v rámci vena saphena parva (SPJ), a ještě menší pak souvisejícím strukturám. Těmi jsou kraniální extenze vena saphena parva (VSP), popliteální perforátor a vena fossae popliteae.
Cíl: Poukázat na variabilitu VSP, zvláštnosti v rámci jejího funkčního vyšetření a nutnost přesně diagnostikovat správný zdroj refluxu v rámci zadní strany dolní končetiny.
Metodika: Variabilita vyústění VSP má tři základní podoby, přičemž první lze rozdělit na dvě podskupiny. Varianta A1 a A2 je klasické vyústění VSP do vena poplitea (VP), rozdíl je v místě vyústění kraniální extenze. Varianta B představuje situaci, v níž VSP komunikuje s VP pouze drobnou spojkou, mající charakter perforátoru, dominantní tok je pak do kraniální extenze. Ve variantě C komunikace VSP s VP zcela chybí. Na další specificitu ve SPJ narážíme při zjišťování refluxu, jenž se totiž může objevit zcela fyziologicky v proximální části VSP, SPJ a proximálním úseku VP. Toto je pak dáno rozložením chlopní v daných strukturách. V oblasti fossa poplitea bývá samostatným zdrojem refluxu perforátor fossae popliteae, který komunikuje s vena fossae popliteae. Tato může jít zcela souběžně s VSP, může mít vlastní kompartment nebo běží ve společném kompartmentu s VSP.
Výsledky: SPJ se nachází nejčastěji proximálně od ohybové rýhy zákolenní jámy. Dle některých literární zdrojů to je >7 cm v 46,6 % u zdravých pacientů. Dle jiných studií s pacienty, u nichž je VSP insuficientní, je tato vzdálenost do 5 cm v 57–93,7 %. Zajímavé je, že SPJ je ve střední rovině pouze v 15 %, dorzomediálně v 30 %, dorzolaterálně ve 12 %, laterálně v 42 % a ventrolaterálně v 1 % případů.
Závěr: Variabilita povodí VSP je velmi pestrá. Pokud k ní přiřadíme další související povrchové žilní struktury, stává se poměrně komplikovanou. Respekt k této oblasti pak musí být nejen na straně lékaře, který vyšetřuje, ale též na straně lékaře, který zákrok provádí.
