MONITORING HLADIN PŘÍMÝCH ORÁLNÍCH ANTIKOAGULANCIÍ V BUDOUCNU – ANO, ČI NE, EV. KOMU?

Penka M.

Oddělení klinické hematologie, FN Brno

Laboratorní monitorování účinku DOACs, které není nezbytné, může být vhodné při krvácení, předávkování, léčebném selhání, před akutními intervenčními výkony a operacemi, při renální insuficienci, v rámci lékových interakcí, v případě extrémních hmotností (pod 50 kg a nad 100 kg) a konečně při posouzení compliance pacienta.

            U dabigatran-etexilátu je k dispozici dTT (diluted thrombin time, např. Hemoclot Thrombin Inhibitors, Hyphen Biomed, France) – trombinový test ředěný normální plazmou. Kalibrovaný test lze využít k vyšetření plazmatické hladiny dabigatranu. Další možnost stanovení hladiny dabigatranu představuje ECT (ecarin clotting time), který se však běžně neužívá.

            K orientačnímu zhodnocení antikoagulačního účinku lze využít aPTT. Normální aPTT s vysokou pravděpodobností vylučuje terapeutickou hladinu, prodloužení aPTT v době minimálního účinku upozorňuje na zvýšené riziko krvácení. PT (protrombinový test) se ani jako orientační vyšetření nedoporučuje, kdežto TT (trombinový test), pokud je v normě, prakticky vylučuje klinicky relevantní antikoagulační účinek.

            Pro rivaroxaban, apixaban, edoxaban je specifickým vyšetřením speciálně kalibrované vyšetření anti-Xa aktivity, jež lze využít ke stanovení plazmatické hladiny přímých inhibitorů FXa.

            K orientačnímu posouzení antikoagulace rivaroxabanem lze využít PT. Za nejvhodnější je považován test s tromboplastinem Neoplastin Diagnostica Stago, France. U apixabanu se PT nedoporučuje, podobně jako se u anti-Xa inhibitorů nepovažuje za vhodné vyšetření APTT.

            Jako orientační stanovení klinicky významných koncentrací DOACs lze použít dRVVT.

            Jednou z mála studií využívající výsledků laboratorního stanovení účinnosti DOAC ve vztahu k jejich klinickému efektu je MAS Study.

            Dosud publikované hodnoty laboratorního monitoringu DOACs představují běžně dosahované hodnoty při jednotlivých léčebných režimech. Zmiňované hodnoty nám umožňují posoudit, zda dosahujeme laboratorní odpovědi, zda je přítomna a jaká je biologická aktivita podávané léčby, zda tato aktivita má vývoj při opakovaném vyšetření, případně zda nedochází k interakci s jinou léčbou. Výhodné je, má-li laboratoř nastaveny „svoje“ hodnoty.