Tyto stránky jsou určeny výhradně pro odbornou zdravotnickou veřejnost


Volbou "Ano, jsem zdravotník" potvrzujete, že jste odborný zdravotnický pracovník dle zákona č. 40/1995 Sb. a současně udělujete Souhlas se zpracováním osobních údajů a Souhlas se zásadami používání cookies, které jsou pro přístup na tyto stránky nezbytné.


MenuMENU
Chci dostávat novinky

Aktuality

Ceny za nejlepší odborné literární práce za rok 2025 v oboru angiologie

Česká angiologická společnost ČLS J.E.P. udělala ocenění za nejlepší odborné literární práce v oboru angiologie za rok 2025. Ocenění byla vyhlášena v rámci 51. angiologických dnů s mezinárodní účastí, které se uskutečnily v Praze ve dnech 5.–7. března 2026. První autoři oceněných publikací, uveřejněných v impaktovaných časopisech, v rámci konference představili hlavní závěry a výsledky těchto prací.

 


Prusíkovu cenu za nejlepší odborný článek v oboru angiologie v roce 2025 obdržela práce iniciovaná a podporovaná Podiatrickou sekcí České diabetologické společnosti, kterou připravil kolektiv autorů pod vedením profesorky Vladimíry Fejfarové. Práce byla publikována v časopise Diabetes Research and Clinical Practice (impact factor 7,4).

 

Fejfarová, V., Koliba, M., Piťhová, P. et al.; Podiatric section of the Czech Diabetes Society. Economic burden of podiatric care for diabetic foot ulcers in the Czech Republic: A prospective multicenter study. Diabetes Res Clin Pract 223: 112141, 2025.

 

Cílem studie bylo doložit, jak ekonomicky náročná je péče o pacienty se syndromem diabetické nohy v reálných podmínkách České republiky.

Do studie bylo v rámci 10 podiatrických pracovišť zařazeno celkem 119 pacientů se syndromem diabetické nohy. Jednalo se o pacienty s průměrným věkem 68 ± 11 let, délkou trvání diabetu 19 ± 11 let a průměrným HbA1c 62 ± 14 mmol/mol. Kompozitní skóre WIfI, které zde reprezentovalo závažnost ulcerace, bylo v průměru 3 ± 2. V 33 % případů se jednalo o nově vzniklou ulceraci, 37 % pacientů již v minulosti prodělalo amputaci a 50 % mělo v anamnéze ICHDK.

Analyzovány byly přímé i nepřímé náklady na podiatrickou péči, diagnostické i léčebné zákroky a opatření, včetně angiologických, radiologických a mikrobiologických vyšetření, odběru krve, materiálů pro lokální terapii, antibiotik, chirurgických zákroků, odlehčovacích pomůcek, nemocničních služeb a dalších výdajů, jako je přeprava pacientů, návštěvy lékařů, domácí péče a pracovní neschopnost, a to za dobu šesti měsíců. Pro účely sledování nákladů na péči byl vytvořen elektronický dotazník, v rámci kterého bylo sledováno v průběhu každé kontroly až 135 položek, jež reprezentovaly jednotlivé diagnostické, terapeutické a další úkony a náklady.

Průměrné náklady na podiatrickou péči na jednoho pacienta za období šesti měsíců činily 62 650 Kč (2 506 eur), přičemž medián činil 33 000 Kč (1 320 eur). Největší výdaje byly vynaloženy na terapeutické procedury (51,4 %). Náklady na pacienty hospitalizované během studie byly výrazně vyšší než náklady na ambulantní pacienty (v průměru 198 000 Kč/7 923 eur oproti 32 600 Kč/1 304 eur; p < 0,001). U hospitalizovaných pacientů tvořily hlavní náklady nemocniční služby (32 %), terapeutické procedury (26 %) a antibiotická a lokální léčba (20 %). U ambulantních pacientů tvořily terapeutické procedury 74 % celkových nákladů. Nově vzniklé vředy nebyly nákladnější než péče o recidivující případy. Jediným parametrem, který pozitivně koreloval s celkovými náklady na podiatrickou péči, bylo složené skóre WIfI (r = 0,434; 95% CI 0,279–0,559; p < 0,0001). Ostatní charakteristiky pacientů (věk, délka trvání diabetu, délka trvání vředu, hodnota HbA1c) nevykazovaly významnou korelaci s výší nákladů na péči.

Klasifikace WIfI umožňuje posoudit individuální riziko amputace u pacientů s ICHDK a zahrnuje skóre velikosti rány (W, wound), stupeň ischemie (I) – dle hodnocení pomocí ABI, kotníkového tlaku, prstcového tlaku nebo TcPO2, a rozsah infekce nohy (fI, foot infection). Kombinace těchto tří složek rizika (každá z komponent má rozsah bodového hodnocení 0–3) vede ke stratifikace rizika amputace na velmi nízké, nízké, střední a vysoké.

Závěry analýzy ukázaly, že péče o pacienty s ulcerací v rámci syndromu diabetické nohy je v ČR 3–9krát dražší než standardní diabetologická péče. Náklady na hospitalizované pacienty jsou téměř šestkrát vyšší než v případě pacientů ambulantních. Hodnota skóre WIfI korelovala pozitivně s finanční zátěží péče o pacienta se syndromem diabetické nohy.1,4


Obr. 1: Rozložení skutečných nákladů na péči o pacienta s SDN do pěti základních kategorií1

Obr. 2: Pozitivní korelace hodnoty WIfI skóre a celkových nákladů na pacienta1


a2026_23_cas_ceny_obr1.jpg
a2026_23_cas_ceny_obr2.jpg


Reinišovu cenu za nejlepší odborný článek pro autora do 35 let vydaný v roce 2025 obdržel kolektiv vedený Mgr. Davidem Pakizerem, Ph.D., vědeckým a výzkumným pracovníkem Ostravské univerzity. David Pakizer je radiolog se specializací na radiodiagnostiku a klinické neurovědy. Již v průběhu studia přednášel na národních i mezinárodních kongresech. Navzdory nevysokému věku má za sebou úctyhodnou publikační aktivitu – v impaktovaných časopisech je prvním autorem osmi publikací a spoluautorem v dalších sedmi. Publikovaná metaanalýza, oceněná Reinišovou cenou, byla uveřejněna v časopise Atherosclerosis (impact factor 5,7) a časopis výsledkům této analýzy věnoval také samostatný editorial.

 

Pakizer, D., Taffé, P., Kozel, J. et al. Non-invasive imaging of individual histological carotid plaque characteristic: A diagnostic accuracy meta-analysis. Atherosclerosis 408: 120391, 2025.


Aterosklerotické onemocnění krčních tepen je příčinou až jedné třetiny všech cévních mozkových příhod. Stupeň karotické stenózy brán jako významné kritérium pro hodnocení možnosti léčby i příčiny CMP. V posledních letech se stále více začínají prosazovat názory, že klíčovým faktorem pro identifikaci rizikovosti pacientů pro cerebrovaskulární příhodu (a také komplikací během revaskularizace) je charakteristika karotického plátu. Pacienti s nestabilním aterosklerotickým plátem mají zvýšené riziko CMP, a to i při stenóze pod 50 %.

K dispozici jsou výsledky celé řady dílčích studií, které srovnávaly přesnost neinvazivních diagnostických metod pro určení jednotlivých charakteristik karotických plátů. Není však k dispozici jednotná souborná studie, která by srovnala tyto metody celkově. To bylo také důvodem pro přípravu metaanalýzy.

a2026_23_cas_ceny_obr3.jpeg

          

Obr. 3: Mgr. David Pakizer, Ph.D., při představení metaanalýzy v rámci 51. angiologických dní


Cílem metaanalýzy bylo porovnat diagnostickou přesnost určení jednotlivých a celkových charakteristik karotických plátů pomocí počítačové tomografie (CT), magnetické rezonance (MRI) a ultrazvuku (UZ) u pacientů se symptomatickými/asymptomatickými karotickými pláty.

V medicínských databázích byly identifikovány vhodné studie a po zhodnocení kvality studií bylo do metaanalýzy zahrnuto 107 studií. V rámci nich bylo získáno celkem 253 srovnání diagnostické přesnosti při hodnocení jednotlivých charakteristik karotického plátu (28 CT, 120 MRI, 105 UZ).

Za nestabilní charakteristiky je považováno krvácení do plátu (IPH – celkové, akutní/subakutní/staré), nekrotické jádro bohaté na lipidy (LRNC), prasklá fibrózní čepička, ulcerace, zánět a neovaskularizace. Za stabilní charakteristiky je považována fibrózní tkáň, kalcifikace, intaktní fibrózní čepička a tkáňový úbytek.

CT detekovala s dobrou přesností krvácení do plátu (86 %) a nekrotické jádro bohaté na lipidy (84 %) a s velmi dobrou přesností ulcerace (92 % vs. MRI 76 %) a kalcifikace (90 % vs. MRI 89 %). MRI prokázalo dobrou přesnost při identifikaci LRNC a IPH (86 %) a s přesností vyšší než 87 % identifikovalo rozdíly mezi akutním/subakutním/starým krvácením do plátu. Ultrazvuk dokázal přesně identifikovat prasklou fibrózní čepičku (85 %), ale v ostatních charakteristikách zaostával v přesnosti za CT a MRI.

Celková přesnost určení morfologie karotického plátu byla vysoká u CT (89 %) a MRI (86 %), poněkud zaostávala u ultrazvuku (78 %). CT identifikovalo klíčové znaky plátu, zejména ulcerace a kalcifikace, MRI dokáže poskytnout důkladné hodnocení plátu detekováním všech znaků a rozlišením stáří krvácení do plátu.2,4

 


Přerovského cena za nejlepší práci s problematikou žilních onemocnění za rok 2025 byla udělena anatomické studii, která byla pod vedením MUDr. Michaely Veselé, Ph.D., publikována v časopise Annals of Anatomy (impact factor 1,7).

 

Veselá, M., Dostálová, G., Brabec, K. et al. Intersaphenous veins of the leg: An ultrasonographic study in young population. Ann Anat 260: 152658, 2025.

 

Venae intersaphenae jsou epifasciální komunikující žíly, nejčastěji spojující vena saphena magna a vena saphena parva. Často jsou přehlíženy, snad s výjimkou známější vena intersaphena femoris (známé také jako Giacominiho žíla). Důvodem pro tendenci opomíjet intersafénové žíly v oblasti lýtka může být jejich údajná vysoká variabilita.

Oceněná práce publikovala výsledky prospektivní unicentrické observační ultrasonografické studie. Cílem studie bylo získat spolehlivé anatomické a morfometrické údaje o intersafénových žilách v oblasti lýtka pro jejich potenciální klinické využití jako štěpů.

V rámci studie bylo vyšetřeno 246 dolních končetin u relativně mladé populace (18–50 let, průměr 25,8 let). Ultrasonografické mapování zahrnulo vena saphena magna (VSM), vena saphena parva (VSP) a cíleně venae intersaphenae s měřením jejich délky, kalibru, chlopní a směru toku.


Obr. 4: Schéma povrchových žil dolní končetiny, včetně vyznačení vena intersaphena femoris (FIV) a venae intersaphenae cruris (ISV)3


zdroj_obr_4.jpg

Vena intersaphena femoris (vena Giacomini) se vyskytovala u 51,2 % zkoumaných končetin (126/246). Její průměrná délka byla 26,35 cm a průměrný kalibr 2,4 mm. Nacházela se výhradně ve stehně, chlopně na ní nebyly zjištěny a tok krve směřoval výlučně od VSP do VSM.

Minimálně jedna vena intersaphena cruris (VIC) se vyskytovala u 97,1 % vyšetřených končetin, dvě VIC se vyskytly u 46,7 % končetin, 3 VIC u 10,1 %, větší počet byl vzácný. Typicky se vyskytují ve střední mediální části lýtka.

Průměrná délka těchto žil byla 13,7 cm (obvykle 10–20 cm) a průměrný kalibr 2,1 mm. Jejich průběh může být přímý, příčný/šikmý, vzácně plexiformní (3,6 % případů). Většina VIC nemá chlopně, pokud jsou přítomny (10,3 % případů), jedná se o parietální chlopně.

Průměrná délka VIC (13,7 cm) i jejich kalibr (2,1 mm) jsou dostatečné pro jejich využití jako žilního štěpu nebo v rekonstrukční chirurgii. Jejich variabilita není tak vysoká, jak se dosud tradovalo a anatomické a topografické charakteristiky těchto žil jsou poměrně konstantní.

Zdá se, že VIC mohou přenášet reflux a přispívat tak k recidivě varixů, to je třeba vyšetřením zohlednit při předoperačním vyšetření pacientů před intervenčním řešením varikozit.3,4



Literatura

  1. Fejfarová, V., Koliba, M., Piťhová, P. et al.; Podiatric section of the Czech Diabetes Society. Economic burden of podiatric care for diabetic foot ulcers in the Czech Republic: A prospective multicenter study. Diabetes Res Clin Pract 223: 112141, 2025.
  2. Pakizer, D., Taffé, P., Kozel, J. et al. Non-invasive imaging of individual histological carotid plaque characteristic: A diagnostic accuracy meta-analysis. Atherosclerosis 408: 120391, 2025.
  3. Veselá, M., Dostálová, G., Brabec, K. et al. Intersaphenous veins of the leg: An ultrasonographic study in young population. Ann Anat 260: 152658, 2025.
  4. 51. angiologické dny s mezinárodní účastí, Praha, 5.–7. března 2026. Přednášky autorů oceněných Prusíkovou, Renišovou a Přerovského cenou.