Předpoklady studie PERMET vycházely z toho, že lidé s ischemickou chorobou dolních končetin (ICHDK) mají zhoršenou funkci cévního endotelu, sníženou perfuzi dolních končetin, vyšší míru oxidačního stresu i známek zánětu a dysfunkci mitochondrií kosterního svalstva dolních končetin.
Primární efekt metforminu, desítky let užívaného perorálního antidiabetika, je pochopitelně v metabolickém působení na snížení jaterní produkce glukózy, snížení absorpce glukózy v tenkém střevu a usnadnění vychytávání a utilizace glukózy v periferních tkáních a zvýšením inzulínové senzitivity.5 Metformin je aktivátorem adenosinmonofosfátproteinkinázy (AMPK), ta stimuluje aktivitu endoteliální syntázy oxidu dusnatého (eNOS) k zvýšení produkce oxidu dusnatého. Důsledkem je podpora angiogeneze a zlepšení prokrvení.6 Některé preklinické a fyziologické studie naznačovaly účinky, které by mohly působit proti změnám spojovaným s ICHDK.3,4
V tomto kontextu tedy nebylo nijak neracionální, že v rámci multicentrické randomizované klinické studie PERMET (NCT03054519)1 bylo testováno, zda metformin v rámci šestiměsíčního podávání u nediabetických pacientů s ICHDKzlepší ušlou vzdálenost v rámci šestiminutového testu chůzí (6MWT).2
Dvojitě zaslepená klinická studie byla realizována ve 4 centrech v rámci USA. V rámci studie bylo zařazeno celkem 202 nediabetických pacientů s ICHDK. Sledovaní pacienti museli mít ABI ≤0,9, ev. TBI ≤0,7, případně stenózu tepen dolních končetin (>50%) a současně příznaky ischemie nohou při 6MWT. Diabetes mellitus patřil mezi vyřazovací kritéria. V rámci studie byli pacienti randomizováni v poměru 1 : 1 k užívání metforminu v dávce 500 mg dvakrát denně nebo užívání placeba.2
Primárním sledovaným cílem byla změna ve výsledku šestiminutového testu chůzí (6MWT) po šesti měsících terapie u pacientů užívajících metformin, nebo placebo. Minimálním klinicky významným rozdílem byla vzdálenost 8–20 m. Sekundárně byla sledována maximální ušlá vzdálenost na běžeckém pásu (ev. totéž bez výskytu bolesti), funkční skóre Short-Form 36 ad.2
Výsledky prokázaly, že u nediabetické populace pacientů s ICHDK metformin není schopen zlepšit vzdálenost ušlou v 6MWT, a jeho podávání nevedlo ani ke zlepšení některé z vedlejších sledovaných endpointů.
89 % pacientů dokončilo celých šest měsíců sledování. U pacientů užívajících metformin došlo k poklesu vzdálenosti v 6MWT o 5,4 m (z 358,6 na 353,2 m) a ve skupině užívající placebo k poklesu vzdálenosti v 6MWT o 5,3 m (z 359,8 na 354,5 m). Upravený rozdíl mezi skupinami činil 1,1 m (95% CI -16,3 až 18,6 m; p = 0,90).2
Výsledky studie PERMET neprokázaly benefit podávání metforminu u nediabetických pacientů s ICHDK na zlepšení ušlé vzdálenosti. Výsledky studie tak nepodpořily smysluplnost podávání metforminu u této skupiny pacientů.
Literatura